Historie plemena

Toto plemeno se sice někdy nazývá Japončík, ale ve skutečnosti pochází z Číny. Můžete se setkát i s názvem Japonský Španěl nebo Japončík. Je velký až 30 cm a váží 2-6 kg. Čínský císař dal tohoto malého psíka jako dar Japonskému císaři. V Japonsku ho chovali u dvora ve vysokých klecích zavěšených u stropu. Podle těchto psů se vytvářely vzácné sošky i v nadpřirozených velikostech jako ochránci, hlídači u vchodu chrámů a klášterů.

Péče o psa

Tento pejsek není příliš náročný, když jsme si ho pořizovali, tak jsme si mysleli, že bude pořád nemocný a bude vyžadovat mimořádnou péči, ale není to tak. Jeho srst se nezacuchává ani se nešpiní, dvakrát do roka líná, ale když ho každý den pořádně vyčešete, tak to nebude tak zlé. Tento pes nás překvapil tím, že vůbec neštěká, máme ho asi rok a půl a slyšeli jsme ho štěkat asi pětkrát. Poměrně málo žere a tak se vyplatí kupovat pro něj jen kvalitní žrádlo. Protože tento pejsek má veliké oči, tak je dobré občas je otřít tamponem navlhečeným v borové vodě. Svou lásku dělí mezi všechny členy rodiny rovnoměrně, poslouchá všechny a nemá problém ani když je jeden z nás mimo domov. Vzhledem k tvaru jeho uší je nutné je pravidelně čistit, aby nevznikl zánět. Čas od času je nutné vytlačit obsah análních váčků(tj. okolí konečníku), protože pokud tak neučiníte dojde k zacpání váčků, ty pak otékají a způsobují bolest a může dojít k zanícení. Jinak je nenáročný.

Jak se k nám Sendy dostala

Vždycky jsem si moc přála pejska, ale táta byl dlouho proti tomu, a tak jsem se smířila s tím, že ho mít nemůžu, ale pak si moje teta Dita pořídila Japončíka Monyho. Později si pořídila další dva Japončíky Sáru a teď už moji Sendy . Jednou nám svěřila na víkend na hlídání černobílého mazlíčka Monyho, byl velmi hodný a máma si ho také oblíbila. Dva dny utekly jako voda a my jsme ho museli vrátit majitelce tetě Ditě. Já a máma jsme se shodly na tom, že by bylo skvělé mít pejska, a tak jsme spojily své síly a začaly přemlouvat tátu. Trvalo to asi dva roky, ale stálo to za , táta nakonec povolil, protože nás má moc rád. Teta věděla, že bych moc chtěla pejska a tak jednou mámě zavolala jestli chceme jednu fenku, máma přemlouvala tátu tak dlouho až povolil. Máma chtěla Sáru, malinkatou černobílou fenku,ale mě od prvního pohledu padla do oka Sendy. Mámě jsem to neřekla, byla jsem tak šťastná, že budeme mít pejska, že jsem neřešila jakého. Táta nakoupil všechny potřebné věci pro naši fenku. Teta zavolala, že Sáru nemůže od Monyho odloučit a tak se mi moje přání vyplnilo, dostali jsme zrzavobílou šibalku Sendy. A musím říci, že jsme všichni moc rádi, že ji máme, je to náš mazlíček. Během prvních pár dnů si získala i tátovy sympatie. Taťka, který do té doby měl jen špatné zkušenosti s pejsky a neměl je moc rád, si ji nemůže vynachválit, získala si ho svou klidnou a přátelskou povahou, ale i poslušností a chytrostí. Je společenská, velice citlivá a vždy vycítí co kdo z nás potřebuje. Je to prostě věrná kámoška.

Na další stránku